Strach je velmi důležitá emoce, která nám pomáhá přežít. Pro pocit strachu je typické, že známe jeho předmět. Bojíme se nebezpečných zvířat, nebezpečných lidí či nebezpečných situací. Strach se obvykle ztrácí, pokud ohrožující stav pomine. Jestliže však strach ovládne převážnou část naší myšlenkové kapacity a začne vážně narušovat nejen psychickou pohodu, ale i svobodu jednání a pohybu, hovoříme o úzkostné poruše. Pro úzkost je typické, že její předmět ztrácí ostré obrysy, často se mění a je ve značné míře iracionální. Úspěšná terapie úzkostných poruch musí stát vždy na třech pilířích. Zaprvé je to aktivní práce s vtíravými negativními myšlenkami a především s podvědomými vzorci, díky nimž jsou katastrofické scénáře v naší mysli "přeprogramovány" a my se těchto obtěžujících kognitivních řetězců nedokážeme zbavit. Zadruhé je třeba soustavně pracovat i s tělem o osvojit si dechové a svalové strategie, pomocí nichž dokážeme záchvat úzkosti i paniky zmírnit či zcela odstranit, čímž se zbavíme nepříjemných průvodních symptomů jako je nespavost, pocit napětí, tlak v žaludku, pocení, třes atd. Třetím pilířem je tzv. expoziční terapie, tedy postupné odvykání zajišťovacímu či vyhýbavému chování, které je pro úzkost typické. 

Metodou první volby (tedy metodou, která při odborných studiích prokázala nejvyšší úspěšnost) je kognitivně-behaviorální terapie, která všechny tři pilíře spojuje. KBT terapii je v některých případech vhodné kombinovat s humanisticky orientovanými směry, jako je daseinsanalytická metoda, logoterapie či psychodynamická terapie. V odůvodněných případech lze psychoterapeutický proces doplnit šetrnými léky. 

Co mě čeká při KBT terapii? 

Sociální fobie

„Bojím se kontaktu s cizími lidmi, nezvládám vystoupit před více lidmi, mám strach z jejich reakcí. Prostě si připadám divný.“

Agorafobie

„Jít do nákupního centra, na nádraží, tlačit se s více lidmi v autobuse – to jsou situace, kterých se bojím a raději se jim vyhýbám.“

Obsedantně kompulsivní porucha

„Některé myšlenky prostě nedostanu z hlavy, jsou vtíravé a stresují mě. Proto si například myju ruce snad storkát denně.“

Panická porucha

„Zažil jsem kolaps. Tu hrůzu, že jsem zešílel či dostal infarkt, ani nedokážu popsat. Pořád žiji ve strachu, že se to bude opakovat.“

Generalizovaná úzkostná porucha

„Žiju v neustálém strachu a vlastně ani nevím z čeho. Bojím se, že se něco zlého stane, že selžu, často mám i pocity viny.“